Více než (jen) lidská „půda pod nohama“

Petra se v rámci své diplomové práce věnuje výzkumu více než lidských procesů utváření „chráněné krajiny“ Blanických rytířů. Přičemž hlavním aktérem této mezidruhové asambláže míst a časů je půda.

Půda jako zemina (soil) plná organické biomasy a na minerály bohatého kompostu, půda jako země (ground), ke které se jako pozemšťané v ontologii klimatické krize vztahujeme a vracíme „zpátky na Zem“, jako k životadárné, primární podmínce naší subsistence. Půda jako modernitou ohraničený a definovaný pozemek (land), jako zdroj užitku nebo jako komplexní superorganismus a pro člověka neprobádaný vesmír plný „temné hmoty“ či zcela odlišný kosmos pro umwelt žížaly. Půda plná symbolicko-materiálních palimpsestů protichůdných významů lidského i mimo-lidského života, smrti a rozkladu, které stejně jako koncept zhuštěné antropocénní přítomnosti, obsahuje hlubinné vrstvy minulosti, jež napíná napříč naší sdílenou budoucností.

Výzkum se prostřednictvím etnografie zabývá tím, jak různé způsoby uchopování a nahlížení půdy ovlivňují a určují její antropocentrickou realitu, která je zcela nesamozřejmá.

Jakým způsobem určuje podobu půdního superorganismu modernistické územní plánování, zanesené do její minulosti pomocí materiálních infrastruktur, a jak tyto významy určují její budoucnost? Co definuje hranici „chráněného území“? Jak se k půdě vztahují zemědělci v rámci jejich každodenního života? Jak tyto vztahy formuje průmyslová chemie, zemědělská technika, legenda o bájných rytířích nebo vyhlášení statusu ekologické ochrany pro Sovu pálenou? Jak více než lidští aktéři ovlivňují lidské praxe nakládání s „pozemky“ na trhu s nemovitostmi?

Pro zkoumání těchto spletitých sítí vztahů, které formují místní symbolicko-materiální realitu výzkum vychází z teoretického zázemí nové materiality a perspektivy teorie aktérských sítí (Latour 1999), ale především pak z konceptů více než lidského antropocénu, mezidruhových asambláží a ferální dynamiky (Tsing 2015, 2017).