Materiály

Několik desítek let marné snahy vyhubit bolševník velkolepý, zařazený do kategorie tzv. invazních nepůvodních druhů, vyvolávají otázky po vztahu mezi plány moderního Člověka a nepoddajností mimo-lidského světa, a tedy po povaze antropocénních dynamik. Kolem hrozivé vitality bolševníku v západočeském pohraničí se postupem času ustavil mocenský aparát založený na nekropolitické formě vládnutí, prodchnutý kolektivní válečnou atmosférou. Ve své etnografii následuji fungování a působení tohoto aparátu, postaveného na logice diskurzivních figur, statických hranic a plošného vidění. Prizma lidských selhání, která tento způsob vládnutí generuje, však není celým příběhem, vysvětlujícím, proč nekropolitika nedokáže dostát svým závazkům. Podrývá ji totiž také samotná vitalita bolševníku, množícího se uprostřed časoprostorově specifických sociopřírodních propletenců (post)socialistického pohraničí a utvářeného bytostně tělesným pohybem podél dynamických linií. Trasování obou těchto kontextů, moci i jejího ‚odmítání', mi následně pomůže promýšlet hranice antropologického diskurzu více než lidské provázanosti, který může narážet na systematické a produktivní snahy vstříc odpojování.

První rozhovor k projektu ResisTerra vznikl pro fakultní web. Bob Kuřík v něm vysvětluje hlavní argument a výzvy studia více než lidské resistence, možné využití v environmentální politice i širší antropologické, ale i například umělecké souvislosti.

V čase rozsáhlé moci plantážních systémů od evropského kolonialismu a plantážního otrokářství až po průmyslový chov zvířat a rostlinné monokultury v současné klimatické krizi, čelí politická antropologie novým výzvám při zaznamenávání odporu. Zatímco boje proti plantážím byly od konce 60. let 20. století klíčové pro konceptuální inovace i pro nové způsoby všímání, související krize klimatických změn, extraktivismu a exterminismu vyvolávají novou naléhavou potřebu přehodnotit odpor ve světle vícedruhového obratu. Tento článek zkoumá nedávné antropologické příklady odporu na plantážích a v jejich okolí a otevírá koncept resistence tak, aby zahrnoval i působení mimolidských entit a jejich schopnost provádět sociální a politické změny, bojovat, vytvářet aliance či spoluvytvářet vzpurné účinky, významy a interpretace. Článek pojednává o vznikajícím poli antropologie více než lidského odporu a pomáhá při rekalibraci antropologického umění všímat si ho. Text přitom rozpracovává tři výzvy - riziko romantizace odporu, jeho reifikace a konceptuálního roztažení. Pro zvládnutí výzev při vytváření antropologie více než lidského odporu jsou dále nastíněny dvě konkrétní strategie - zaměření se na artikulace odporu a užší vztah s aktivismem a organizovaným protestem.

V VII. čísle časopisu Kontradikce člen našeho týmu Michael Polák vydal soubor textů severočeských anarchistických horníků. Z několika z nich je zcela zřejmé, jak velký vliv měl na hornictvo život v podzemí. Vedle ukázek z textů věnujících se stávkovému boji, ženské otázce či pracovním podmínkám jsou i texty o tom, jakým způsobem horníci vnímali krajinu a jak se skály, uhlí a zemina propisovaly do lyrického vnímání hornické každodennosti. 

Limity jsme my zorganizovalx v srpnu 2024 klimajízdu v Moravskoslezském kraji, kdy desítky lidí jezdilx na kolech mezi příklady dobré a špatné praxe transformace kraje. Střípky z této akce jsou zaznamenané v kolektivním zinu. Spoluautorkou zinu je i Sára Hájková - ve svém příspěvku se snaží pomocí série otázek otevřít téma vícedruhové spravedlnosti v kontextu transformace uhelných krajů.