Kdo se bouří a s kým je kdo solidární? Kdo, jak a proti komu se domáhá svobody a spravedlnosti? Jaká práva a povinnosti vyplývají z uznání schopnosti politicky působit? Tyto otázky byly dlouho považované za výlučně lidské. Nicméně v antropocénu, věku určujícího vlivu člověka na Zemi, se stále více ukazují jako více než lidské. Vyhlašují se války virům. Kultivují se spojenectví s bobrem při zadržování vody v krajině. Z "plevelů” či “škůdců” typu kůrovce se dělají hrdinští ochranáři, stejně jako nepřátelé republiky. Promýšlejí se tzv. “práva přírody”, stejně jako nová pojetí a zhodnocení práce ne-lidí či vlastnictví místem, případně Zemí. Jak rozumět obdobným situacím, v nichž se mimolidské bytosti, látky a zemské procesy stávají spíše spojenci či nepřáteli ve více než lidských konfliktech než potravou, zdrojem, pozadím či symbolem?
Stine Krøijer prijala pozvanie na jeden z workshopov nášho výskumného kolektívu. Vo svojej prednáške a dielni vysvetlila koncepty Amerindiánskeho perspektivizmu, ekvivokácie, rekurzívnosťi a ontologickej politiky. Video z prednášky, ktoré vzniklo v spolupráci s umeleckým kolektívom Artyčok, si môžete pozrieť TU.
V čase rozsáhlé moci plantážních systémů od evropského kolonialismu a plantážního otrokářství až po průmyslový chov zvířat a rostlinné monokultury v současné klimatické krizi, čelí politická antropologie novým výzvám při zaznamenávání odporu. Zatímco boje proti plantážím byly od konce 60. let 20. století klíčové pro konceptuální inovace i pro nové způsoby všímání, související krize klimatických změn, extraktivismu a exterminismu vyvolávají novou naléhavou potřebu přehodnotit odpor ve světle vícedruhového obratu. Tento článek zkoumá nedávné antropologické příklady odporu na plantážích a v jejich okolí a otevírá koncept resistence tak, aby zahrnoval i působení mimolidských entit a jejich schopnost provádět sociální a politické změny, bojovat, vytvářet aliance či spoluvytvářet vzpurné účinky, významy a interpretace. Článek pojednává o vznikajícím poli antropologie více než lidského odporu a pomáhá při rekalibraci antropologického umění všímat si ho. Text přitom rozpracovává tři výzvy - riziko romantizace odporu, jeho reifikace a konceptuálního roztažení. Pro zvládnutí výzev při vytváření antropologie více než lidského odporu jsou dále nastíněny dvě konkrétní strategie - zaměření se na artikulace odporu a užší vztah s aktivismem a organizovaným protestem.
V březnu 2024 vláda schválila zahájení příprav výstavby gigafactory v Dolní Lutyni. Tento projekt neznámého investora ve výši až 200 miliard je prezentován jako příležitost pro rozvoj a transfor- maci Moravskoslezského kraje. Usilujeme-li však o spravedlivou transformaci, nelze setrvat pouze v úzkém technokratickém pojetí transformace, v němž jsou hlavními ukazateli úspěchu snížení emisí, objem investic či počet nově vytvořených pracovních míst. Navíc, pokiaľ hľadáme cestu ven zo vzájemně se prolínajících a podporujících krizí v čele s krizí klimatickou, musíme proměnit i naše porozumění a způsoby vztahování se k jiným-než-lidským „přírodním“ entitám. Jak vyplývá z výzkumu, tato změna nemusí mít nutně podobu radikálních ontologických obratů. Často probíhá skrze drobné každodenní posuny – například tehdy, když lidé navazují sousedské vztahy s kuňkami, netopýry či čápy, což pak může vést k chápání krajiny jako sdíleného domova. A pokud Dolní Lutyně není domovem pouze pro lidi, ale i pro tyto jiné-než-lidské entity, proč by i oni neměli být zahrnuti do procesu spravedlivé transformace?
