Kdo se bouří a s kým je kdo solidární? Kdo, jak a proti komu se domáhá svobody a spravedlnosti? Jaká práva a povinnosti vyplývají z uznání schopnosti politicky působit? Tyto otázky byly dlouho považované za výlučně lidské. Nicméně v antropocénu, věku určujícího vlivu člověka na Zemi, se stále více ukazují jako více než lidské. Vyhlašují se války virům. Kultivují se spojenectví s bobrem při zadržování vody v krajině. Z "plevelů” či “škůdců” typu kůrovce se dělají hrdinští ochranáři, stejně jako nepřátelé republiky. Promýšlejí se tzv. “práva přírody”, stejně jako nová pojetí a zhodnocení práce ne-lidí či vlastnictví místem, případně Zemí. Jak rozumět obdobným situacím, v nichž se mimolidské bytosti, látky a zemské procesy stávají spíše spojenci či nepřáteli ve více než lidských konfliktech než potravou, zdrojem, pozadím či symbolem?
V VII. čísle časopisu Kontradikce člen našeho týmu Michael Polák vydal soubor textů severočeských anarchistických horníků. Z několika z nich je zcela zřejmé, jak velký vliv měl na hornictvo život v podzemí. Vedle ukázek z textů věnujících se stávkovému boji, ženské otázce či pracovním podmínkám jsou i texty o tom, jakým způsobem horníci vnímali krajinu a jak se skály, uhlí a zemina propisovaly do lyrického vnímání hornické každodennosti.
V čase rozsáhlé moci plantážních systémů od evropského kolonialismu a plantážního otrokářství až po průmyslový chov zvířat a rostlinné monokultury v současné klimatické krizi, čelí politická antropologie novým výzvám při zaznamenávání odporu. Zatímco boje proti plantážím byly od konce 60. let 20. století klíčové pro konceptuální inovace i pro nové způsoby všímání, související krize klimatických změn, extraktivismu a exterminismu vyvolávají novou naléhavou potřebu přehodnotit odpor ve světle vícedruhového obratu. Tento článek zkoumá nedávné antropologické příklady odporu na plantážích a v jejich okolí a otevírá koncept resistence tak, aby zahrnoval i působení mimolidských entit a jejich schopnost provádět sociální a politické změny, bojovat, vytvářet aliance či spoluvytvářet vzpurné účinky, významy a interpretace. Článek pojednává o vznikajícím poli antropologie více než lidského odporu a pomáhá při rekalibraci antropologického umění všímat si ho. Text přitom rozpracovává tři výzvy - riziko romantizace odporu, jeho reifikace a konceptuálního roztažení. Pro zvládnutí výzev při vytváření antropologie více než lidského odporu jsou dále nastíněny dvě konkrétní strategie - zaměření se na artikulace odporu a užší vztah s aktivismem a organizovaným protestem.
