Bádání

Tyto otázky byly dlouho považované za výlučně lidské. Nicméně v antropocénu, věku určujícího vlivu člověka na Zemi, se stále více ukazují jako více než lidské. Vyhlašují se války virům. Kultivují se spojenectví s bobrem při zadržování vody v krajině. Sledují a stopují se zdivočelá hospodářská zvířata s cílem jim pomoc či naopak zabránit v jejich úniku z chovů a jatek. Z "plevelů” či “škůdců” typu kůrovce se dělají hrdinští ochranáři, stejně jako nepřátelé republiky. Promýšlejí se tzv. “práva přírody”, stejně jako nová pojetí a zhodnocení práce ne-lidí či vlastnictví místem, případně Zemí.

Jak rozumět obdobným situacím, v nichž se mimolidské bytosti a látky stávají spíše spojenci či nepřáteli ve více než lidských konfliktech než potravou, zdrojem či symbolem? Jak pochopit chaotické bitvy, ve kterých Země v mnohosti svých procesů a forem už není jen šachovnicí v pozadí lidských svárů, nýbrž jednou z jejich stran? A proč vlastně je důležité tomu porozumět?

Projekt ResisTerra se sídlem na pražské Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy se právě na zkoumání podobných forem tzv. více než lidské resistence, respektive více než lidské politiky zaměřuje.

Odborný cíl projektu je dvojí:

1. Koncept resistence je v antropologii ošemetným, ba kontroverzním pojmem. V osmdesátých letech byl nadužíván a v devadesátých letech silně kritizován, až téměř vymizel. Díky užšímu spojení s organizovaným protestem a aktivismem je tento pojem v posledním desetiletí pomalu znovuobjevován coby „nová antropologie resistence“, přičemž si zachoval své původní zaměření na člověka. Tvrdíme však, že takto jedinečně bouřlivá intelektuální historie se v dnešní době stala výhodou díky nahromaděnému a bohatému rejstříku souvisejících kritik, debat a citlivostí. Právě z této robustní a hojné výbavy nástrojů, varování a analytiky starší antropologie resistence vycházíme a mobilizujeme ji pro rozpracování konceptu více než lidské resistence. Domníváme se, že takto přepracovaný koncept se stává vhodným pro lepší porozumění chaotickým konfliktům antropocénu.

2. Zatímco většina existující literatury zkoumá toto téma na příkladech z tropů a subtropů zapletených do postkoloniálních dějin v rámci globálního rozdělení Severu a Jihu, tento projekt se zaměřuje na region střední a východní Evropy, který umožňuje a zkoumá více než lidskou resistenci v rámci tzv. interimperiálního kontextu. Na rozdíl od situací, kdy jedno impérium dominuje svým koloniím, byla střední a východní Evropa formována svým semiperiferním vztahem k Západu a regionem „mezi“ čtyřmi impérii: Tureckem, Ruskem, Německem a Rakouskem-Uherskem. Tento jedinečný stav vícenásobné heterogenity se stává obzvláště vhodným pro rozpracování konceptu více než lidské resistence tím, že vytváří robustní a různorodou empirickou základnu pro diskusi o jeho ne/funkčnosti. Celý region navíc zůstává v debatách o konceptuálních inovacích nadále vyloučen. Přínos projektu je tedy nejen mezinárodní díky rozpracování nového konceptu, ale i místní, neboť zavádí téma v rámci střední a východní Evropy a zapojuje data, vědce a vědkyně z regionu do mezinárodních debat.

Ačkoli se projekt ptá a odpovídá zejména vědecky, v pozadí vlastního tázání přiznává snahu hledat nové cesty environmentální politiky. Shromažďování důkazů a příkladů forem více než lidské resistence podněcuje debaty o nadějích a hrozbách spojených s rozuměním mimolidským entitám a materiálům nikoli coby pasivním zdrojům těžby nebo objektům ochrany, ale coby aktivním „subjektům“, ať už nepřátelům nebo spojencům v konfrontaci s výzvami antropocénu. ResisTerra se tím snaží přispívat do hledání možných východisek z turbulentního času sbíhání mnohačetných krizí, v čele s krizí klimatickou.