Kulturní a vizuální reprezentace Mandelinky Bramborové

Výzkum se zaměřuje na kulturní a vizuální reprezentace mandelinky bramborové v kontextu studené války, environmentální historie a antropologie rezistence. Inspiruje se entomologickými mýty Rogera Cailloise a jeho literární analýzou kudlanky nábožné, kterou zkoumal nejen z biologického hlediska, ale také ve vztahu k psychoanalýze a symbolickému významu mimikry. Tento přístup je rozšířen o studium vizuálních narativů („image events“), které ukazují, jak byla mandelinka bramborová vnímána a interpretována ve studenoválečné propagandě. Výzkum využívá literární sémiotiku ke zkoumání toho, jak byly její vizuální reprezentace konstruovány a jakou roli hrály v širších společenských a politických souvislostech. Zásadní roli hrají archivní prameny, zejména materiály z archivů Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) a místních archivů, které poskytují historické záznamy o kampaních proti této invazní hmyzí populaci.

Ve druhém plánu se pokouším tento výzkum napojit i na hlavní téma projektu Resisterra -antropologie rezistence, neboť na příkladu mandelinky v Československu lze zkoumat i to, jak kulturní imaginace a vizuální reprezentace mandelinky bramborové souvisí s širšími otázkami environmentálního konfliktu, kolonizace přírody a symbolického odporu proti hegemonním mocenským strukturám. Mandelinka bramborová byla ve studenoválečné propagandě vnímána nejen jako biologická hrozba, ale také jako politický agent – údajně záměrně vysazený imperialistickými mocnostmi k oslabení socialistických zemědělských ekonomik. Tato rétorika byla součástí širší strategie, v níž se environmentální jevy proměňovaly v nástroje ideologického boje.

Hlavní badatelské otázky se soustředí na propojení lidské imaginace a afektivních procesů vztahu k environmentálním hrozbám. Zkoumají, do jaké míry byla mandelinka bramborová vnímána nejen jako biologická pohroma, ale také jako kulturní a ideologický fenomén. Jakým způsobem byla tato hrozba rámována v médiích a propagandě? Do jaké míry její vizuální reprezentace ovlivnily veřejné vnímání ekologických problémů? A jak se tyto obrazy měnily v různých historických a geografických kontextech? Výzkum se tak snaží nejen analyzovat mandelinku jako biologický druh, ale také pochopit, jak se environmentální hrozby stávají součástí širšího kulturního vyprávění.

Přijetím perspektivy literární sémiotiky a vizuální teorie lze mandelinku chápat jako ztělesnění mocenské dynamiky, která se projevuje v narativech o hrozbě, kontrole a odporu vůči vnějším zásahům. Z antropologického hlediska je klíčové ptát se, jak různé společnosti konstruují význam ne-lidských aktérů a jaké strategie rezistence se objevují v reakci na environmentální nebo politické krize. Mandelinka se tak stává nejen biologickým fenoménem, ale i symbolem odporu a resilience – od narativů, které ji líčí jako cizího vetřelce, až po lidové reakce na propagandistické kampaně. V tomto smyslu výzkum reflektuje například práce James C. Scotta (Weapons of the Weak), kde se zkoumají jemné formy odporu vůči mocenským strukturám, ale také s teoriemi postkoloniální ekologie (postcolonial ecologies), které analyzují, jak jsou přírodní entity zapojovány do mechanismů disciplinace a odporu.

Literatura

Bádání

Prozkoumat všechny výzkumy