Plány a přízraky: nekropolitické dynamiky v zabolševené krajině

Zabolševená krajina západních Čech – taková, jíž od druhé poloviny 20. století ve velkém prostoupil bolševník velkolepý, označovaný za jeden z nehrozivějších tzv. invazních nepůvodních druhů rostlin. Její podobu bolševník utvářel nejen jako organismus s biologickými a symbol s téměř mytickými charakteristikami a formami působení, ale postupně také jako objekt specifické formy diskursu a vládnutí. Nazývám ji nekropolitikou, neboť na rozdíl od biopolitického ponechávání zemřít, aby jiní mohli prosperovat, se s ohledem na svůj institucionální design zaměřuje pouze na povinnou eradikaci bolševníku, nijak přímo navázanou na jiné formy lidského či mimolidského života. I přes desítky let hubících snah a stovky milionů korun namířených pouze tímto směrem se tu však bolševník vyskytuje a šíří dál. Otázka, která mě dohnala až do terénu, zněla ‘jak je to možné?’

Ve výzkumu cílím na zachycení obou stran rovnice – moci i jejích plevelných přebytků. Logika fungování nekropolitického aparátu s jeho pokusy o racionální plánování a zajištění kontroly nad ‚invazním vetřelcem‘ otevírá skříňku pracné a komplexní choreografie strategií, technik a mechanismů, skrze něž by jí mělo být dosaženo. Neméně zajímavá je však emergentní povaha nepoddajné vitality samotného bolševníku, která přízračně vyrůstá z mnoha různých historických sociopřírodních odplétání a proplétání, ale také z praktických limitů a kontradikcí nekropolitiky. Hmota (ani atmosféra, které dává život) nemůže být tak snadno ovládnuta, nicméně snahy tomuto vědomí nepodlehnout tvarují zabolševenou krajinu dodnes. Za pomoci této charismatické rostliny tak ukazuji ambivalentní efekty a důsledky toho, jak se ryze modernistická ontologie vtělená do tzv. ‘války s bolševníkem’ materializuje uprostřed jedné postsocialistické antropocénní plošky a jaké linie úniku z ní vedou (a mohou vést).

Digitální bolševníky

Literatura

Bádání

Prozkoumat všechny výzkumy